Galaxie v Trojúhelníku je po Velké mlhovině v Andromedě naší nejbližší spirální galaxií, dělí ji od nás 2 700 000 světelných let. Spolu s M31 a jejími průvodci tvoří jednu část Místní skupiny galaxií, naše Galaxie spolu s Magellanovými oblaky tvoří druhou část nacházející se naproti. M33 objevil v srpnu roku 1764 Charles Messier, který ji popsal jako "bílé světlo téměř stejného jasu". Měl však předchůdce v osobě G. B. Hodierny, který podle ztracených záznamů pozoroval galaxii v roce 1654, v tutéž noc jako otevřenou hvězdokupu NGC 752 v Andromedě. Spirálová struktura galaxie byla odhalena mnohem později, až v polovině 19. století v irském Parsontowne, když na ni namířil svůj reflektor Lord Rosse.

Galaxie se nachází v západní části souhvězdí na spojnici hvězd α Triangulo a β Andromedae. Kvůli velké rozloze a nízké plošné jasnosti je M33 težším objektem pro malé dalekohledy. Nezkušený pozorovatel očekávající, že uvidí něco mnohem menšího a jasnějšího bývá obyčejně zklamaný nevýraznou mlhovinou, která zabírá plochu větší než Měsíc v úplňku. Pozorovací podmínky jsou ale v případě M33 velice důležitým faktorem! Ačkoliv dosahuje jasnost 5,7mag, tak může být na přesvětlené obloze neviditelná, zatímco při pozorování v zenitu pod čistou, tmavou oblohou je snadno viditelná v triedru nebo malých dalekohledech. 400 mm a větší dalekohledy odhalí i některé HII oblasti galaxie. Na obloze Bortle4 a lepší je M33 vidět i pouhým okem. Což ji číní nejvzdálenějším objektem viditelným pouhým okem. Mnoho zdrojů uvádí mylně jako nejvzdálenější objekt viditelný neozbrojeným okem Velkou mlhovinu v Andromedě. Pro pozorování M33 je vhodné počkat na chvíli, kdy vystoupí co nejblíže k zenitu. Dobrou pomůckou je zaostřit oči na hvězdu Mirach a pak se rychle podívat bočním pohledem na místo, kde se nachází. V jednom okamžiku se z vesmírné temnoty vynoří malý mlhavý chomáček slabého kontrastu a za pár vteřin okamžitě zmizí. Aby mohl být bez problémů vidět opět, je celý tento proces potřebné zopakovat.

Myzer: Jedno památné pozorování pochází ještě z roku 2005 v Tatrách, kde jsme galaxii pozorovali v 350 mm dobsonu u Velkého Bílém plesa v nadmořské výšce 1 600 m. Na mě největší dojem udělala Galaxie v Trojúhelníku. Spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" s jasným jádrem je velmi dobře vidět už přímým pohledem. Nachází se ve slabém halo, které bočním pohledem na hranici viditelnosti odhalí i nějaké další struktury. Navíc celá galaxie je poseta množstvím mlhavých skvrn, to jsou H-II oblasti samotné galaxie. Všechny dobře zareagovali na UHC filtr a ta nejvýraznější z nich - NGC 604, začala skoro vypalovat oči (ale na rozdíl od h / x Persea to nyní vezměte s rezervou).

100/150mm - Malé dalekohledy ukáží velmi slabý oválný mrak, prodloužený S-J, s mlhavým rozhraním

200/250mm - M33 je poměrně nápadný oblak, který se směrem ke svému středu postupně zjasňuje. Okraj je bledý a mlhavý.

300/350mm - 50x: i přesto, že galaxie je docela slabá, 60'x30' SSV-JJZ halo je zřetelně nestejně jasné a skvrnité směrem k centru. Přinejmenším šest hvězd 13mag a slabších je viditelných oproti mlhavé halu. Boční pohled odhalí náznak spirální podoby a tmavé linie.

400/500mm - 75x: M33 je poměrně jasný, mimořádně velký mlhavý objekt s mnohem jasnějším centrem. Nádherná spirálová struktura ve tvaru obráceného písmene "S" překrývá mlhavé pozadí hala. Celá galaxie je pokryta skvrnitou strukturou. Některé HII oblasti jsou viditelné včetně NGC 604 na SSZ rozhraní, tak nádherné na fotce z HST. První pohled do velkého dalekohledu, řekněme s průměrem objektivu 500 mm a výše je pro běžného pozorovatele doslova šok! Nádherná spirálová struktura ramen se rýsuje přes 65'x35' halo i přímým pohledem a je viditelných asi dva tucty HII oblastí. Halo je skvrnité a velmi nestejně jasné, spirálová struktura je jasnější a širší jižně od jádra. Mnohé slabé hvězdy jsou ponořeny v hale.

Naked-eye - (několikrát): jen zahlédnuto ve velmi tmavé obloze, možná viditelné 25% času za nejlepších podmínek.